K životu stačí málo, ale zvykli jsme si na hodně

Babička zažila druhou světovou válku jako dospívající děvče. Nedokážu si vůbec představit, co vše musela prožít a jaké hrůzy vidět, zvlášť když pocházela z Ploštiny (viz. film Želary).

Po válce dostali s manželem dům po Němcích v Sudetech a tak začal jejich společný život. Měli celkem 4 děti. Říkala, že ani ne týden po porodu už byla na poli a pracovala. Miminko bylo zabaleno a položeno v brázdě. Chovali prasata a krávu, ale režim nařizoval odvádět desátku. Svoje prase jste si nemohli zabít a spotřebovat celé. Určitý podíl se musel odevzdat straně. Když bylo prvorozenému synovi 18 let, utonul v řece. Babička se ještě do 86 let starala o svou polnost, králíky a vinohrad. Pak jí přestávaly sloužit nohy a stala se závislou na pomoci druhých. Dnes už zvládne ujít jen pár kroků, ale denně sama cvičí, aby udržela své opotřebované tělo v co nejlepší kondici. Tělo už ji zlobí, ale hlava funguje perfektně. Luští sudoku a zajímá se o aktuální dění. Babička měla pestrý a místy velmi jadrný život, ale nikdy jsem ji neslyšela si stěžovat. O svém životě vždy vypráví s nadšením a láskou. Až v poslední době sem tam řekne, že prožila krásný život, ale že nechce být nikomu na obtíž.

Já žiji ve srovnání s babičkou úplně luxusní život. Když potřebuji koupit jídlo nebo nové oblečení, regály překypují zbožím. Když jsem byla zaměstnaná, pracovala jsem často více než 8 hodin, ale pak jsem přišla domů a mohla si dát nohy na stůl. Nepracuji v družstvu a následně na své polnosti.

Mám na většinu věcí stroj a nějakou vychytávku – mikrovlnku, mobil, sekačku na trávu, štípačku na dříví a spousty jiných hejbátek a udělátek.

Žiji v době, kdy se auta i jiné věci nevyrábí s dlouhou trvanlivostí a možností opravy. Žiji v době absolutního věcného přepychu, a když zrovna nemám peníze, banky se tváří, že mi ochotně pomohou a půjčí.

Přesto si myslím, že babička byla spokojenější a vedla šťastnější život, ke kterému jí stačilo málo.

Po pádu komunistického režimu jsme zjistili, že je spousta věcí, které nám byly odepřeny. Začali jsme se honit za materiálními věcmi a dosud se nás většina nenabažila. I když cítím, že již velká část je na vrcholu a začíná si uvědomovat opravdové lidské hodnoty, kterými jsou rodina, zdraví, přátelé, skromnost, respekt a úcta. Zvykli jsme si na hodně a naše ego nechce moc slevit. Máme před sebou ještě dlouhou cestu.

Svým způsobem žijeme v těžké a sobecké době. Lidé se odcizují sami sobě a svým blízkým kvůli honbě za materiálním světem. Jen si vezměte, jak se rozhodujeme, když jsme nemocní. Nepřemýšlíme nad tím, jak se správně uzdravit a posílit imunitu. Hledáme rychlý návod, jak to zvládnout, ať můžeme do práce, kde by to bez nás asi nešlo :-). Možná si vybavujete situaci, když vám onemocnělo dítě a vy jste sami sebe přesvědčovali, že je zdravé, nebo rychle hledali nějakou osobu, která by se o něj postarala, abyste mohli do práce. Až tak jsme to dopracovali. Než abychom zůstali doma a vyléčili se, nebo byli oporou svému dítěti, jdeme do lékárny, kde necháme 500 Kč a domníváme se, že si kupujeme zdraví.

Proč je pro nás práce tak důležitá, když jí obětujeme zdraví i vztahy?

DLE MÉHO NÁZORU, PROTOŽE K ŽIVOTU STAČÍ MÁLO, ALE ZVYKLI JSME SI NA HODNĚ.

Například je to bydlení, kdy už často nežijeme vícegeneračně, nebo auta, kterými jezdíme, ale i zboží, které vyrábíme tak, aby dlouho nevydrželo.

V době koronaviru jsem si vyzkoušela žít se svou rodinou 4 měsíce u tchýně. Ze začátku to bylo náročné hlavně kvůli mému zvyku na tzv. soukromí. Přitom rodiče od manžela byli úžasní a tolerantní. Musím říct, že mě to přivedlo zpět ke kořenům, toleranci a skromnosti.

Moje doporučení je následující. Vnímejte více sebe. Kdybyste zemřeli, bude práce pokračovat i bez vás. Brzy vás nahradí někdo jiný a za pár let si ani nevzpomenou. Ale rodině budete chybět už po celý život.

Zkuste pro začátek více dbát na naplnění Maslowovy pyramidy potřeb. Má to něco do sebe a hlavně neměňte pořadí. 5 je poslední.

Maslowova pyramida:

1. Fyziologická potřeba (spánek, jídlo, odpočinek atd..)
2. Potřeba bezpečí a jistoty (opravdové bezpečí – ne bezpečnostní dveře a smlouva na neurčito)
3. Potřeba lásky, přijetí a sounáležitosti
4. Potřeba uznání
5. Potřeba seberealizace

S láskou a úctou vaše Hanka, která změnila myšlení až po autonehodě. Vzbuďme se, zamysleme se a změňme se, ať nemusíme platit tak velké školné.